25 února, 2017

Recenzní výtisk




Když jsem si procházela ediční plán Baronetu, vyhlídla jsem si pár zajímavých kousků a mezi nimi tento horor. Podle anotace jsem se těšila na opravdu děsivou jízdu. Po prvních pár stranách to i tak vypadalo, než došlo k velké změně.

Začnu tedy postavami. S ledovým klidem můžu říct, že ani jedna z nich mi prostě nepadla. Možná trochu vtipálek Erik a pár spolužáků. Ale jinak to byla prostě banda děcek, především Brendan byl kluk, který to očividně neměl v hlavě v pořádku, neuvědomoval si, co vlastně způsobil, a Rachel pro mě byla krajně nesympatická. A to především díky všem těm myšlenkovým pochodům a svému postoji právě k Brendanovi. Dost nepochopitelnému...

Co se týče děje, ze začátku knihy to vypadalo velmi nadějně. Začínalo to houstnoucí atmosférou a chvílemi strachu. Všechno se ale nakonec zvrtlo a děsivost zmizela. Tedy, ne že by tam pro postavy nebylo paralizujícího postrachu dost, ale pro mě jako čtenáře to bylo jednotvárné a obyčejné. Autor začal velice slibně, ale pak všechno totálně domotal a překombinoval, až to bylo spíše směšné než temné.

Část děje byla po čase lehce odhadnutelná a zbylá část už byla jen o čekání na to, jestli se to opravdu děje, nebo je to snad výmysl či sen. Jeden velký otazník vysící ve vzduchu. Přes to všechno se mi to líbilo a byla jsem relativně spokojená, než jsem došla na konec. To, co tam bylo splácané už bylo plné nesmyslů a nelogičnosti, nehledě na to, že se mi vůbec nelíbil Rachelin přístup k celé situaci (měla jsem sto chutí dát ji facku a ne jednu). Velkou část konce bych prostě úplně vynechala, aby kniha zůstala v tom svém tématu.

Styl psaní byl dobrý, strohý a věcný, chudý na dlouhé popisy nebo napětí. Všechno bylo hned naservírované. Postavy byly místy otravné a druhá polovina dění neskutečně slabá. Kniha není úplně k zahození, číst se to dalo, i když se musím smát označení horor. Tentokrát je to bohužel na tři hvězdičky a hodně slabé (spíše tak dvě a půl)... Po počátečním potenicálu se to někam ztratilo, přestože ke čtení to špatné nebylo. Teď je velkou otázkou, zda se pustit do druhého dílu...


Položil mi ruku na záda a vedl mě ke dveřím ze sálu. "Bude tam docela tma. Nebojíš se tmy, že ne?"

Informace o knize

Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:
ISBN:
Ostrov strachu
Party Games
Návrat do Ulice strachu
1
Robert Lawrence Stine
Renata Heitelová
Horor
2014 originál /2017 překlad
240
Baronet
978-80-269-0552-3

Anotace Databazeknih.cz:
Rachel Martinovou přátelé varovali, ať na narozeninovou párty Brendana Feara, která se koná v letním sídle jeho rodiny na tajemném ostrově, nechodí. Jenže Rachel je do Brendana zakoukaná a má radost z toho, že ji pozval. Oslavenec má na večírek v plánu spoustu her. Ovšem jednu hru neplánoval nikdo – hru na vraždu. Jak hosté jeden po druhém umírají, Rachel si s hrůzou uvědomuje, že jsou spolu s dalšími studenty na malém ostrově v pasti s někým, kdo je zřejmě chce všechny zabít. Jak z té smrtící hry uniknout? Rachel neví, komu může věřit. Na ostrově Strach nic není takové, jak se zdá…
 
Vyrazila jsem dopředu, popadla loveckou pušku, otočila ji před sebe a utíkala. Brendan už byl skoro u dveří.

Ukázka z knihy


Kde koupit knihu


http://www.paseka.cz/fayeova-lyndsay-lovci-vran/produkt-4227/    

Informace o autorovi

Cbdb.cz:
Robert L. Stine
Robert Lawrence Stine se narodil ve Spojených státech a svou první povídku napsal, když mu bylo devět let.
V roce 1986 napsal první hororovou novelu, ze které se téměř okamžitě stal bestseller. Od té doby vydal několik sérií obsahující hororové novely. Přesto, že příběhy jsou si titulově podobné, Stine v každém vytváří nové postavy, nová místa a hlavně originální zápletku.
Prodal více než 300 milionů knih, čímž se dostal do Guinessovy knihy rekordů jako nejprodávanější autor dětské literatury.
V současné době žije s rodinou v New Yorku a pracuje na nové sérii knih.

Zdroje obrázků: google.com, databazeknih.cz nebo vlastní výroba (úpravy obrázků)


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Baronet.




Sdílení článku:
Sdílet emailem Sdílet gmailem Sdílet Facebookem Sdílet Googlem Plus Sdílet Twitterem Sdílet Pinterestem Sdílet Tumblrem Sdílet Bloggerem Sdílet Wordpressem Sdílet whatsappem

Autorka článku:

Lucy Lillianne V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Nicméně největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

10 komentářů:

  1. Škoda, mě kniha celkem zaujala, ale uvidím, zda si ji pořídím, nebo ne. Očekávala jsem pořádnější horor.
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
  2. O knížce ještě neslyšela, až tady od tebe a na první pohled mě zaujala svou obálkou, ale podle tvé recenze na čtení nebudu nijak lpět :)

    OdpovědětVymazat
  3. To je škoda, přitom kniha vypadá na pohled fakt dobře! :o I tak ji možná zkusím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se těšila na děs a nakonec to bylo tak trochu ujeté, jako by to psal teenager.

      Vymazat
  4. Obálka vypadá sice skvěle, ale koukám, že tady máme důkaz, že se kniha podle obálky nedá soudit :D Je škoda, že se ti moc nelíbila, já o ni zatím neslyšela a po Tvé recenzi ji ani plánovat číst nebudu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Čekala jsem něco víc. Ale nikomu nevnucuji svůj názor...

      Vymazat
  5. Jako malá jsem chodívala do dětské knihovny, kde od R.L.STINA byly stopy hrůzy, což byly horory pro mladé a myslím si, že pokud jich napsal tolik, kolik jsem jich četla a že jich bylo hodně, musí i pozdější knihy sklouznout k jednoduchosti. Zvyk je železná košile :)

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho a často vykouzlí úsměv a potěší. Děkuji každému, kdo kvůli mě ztratí pár vteřin života :-)