MŮJ ZÁPISNÍK

RECENZE KNIH

FILMOVÉ A SERIÁLOVÉ HODNOCENÍ

PEČENÍ A VAŘENÍ

03 března, 2017

Už dlouho tu nebyl žádný tematický článek nebo něco k zamyšlení. Už pomalu nepíši ani deníkové zápisky, protože nemám o čem psát nebo vám to prostě vykecám na facebooku. A tak se pokusím alespoň trošku vypsat svoje momentální rozpoložení a seznámit vás s tím, co mi poslední dobou strašně vrtá hlavou... A tím jsou knihy a jaký to na mě má dopad...

Když si vzpomenu, jak jsem před čtyřmi roky začínala s blogem na téma knih, tenkrát jsem přečetla tak deset knih za rok a byla jsem spokojená. Neřešila jsem, co vychází a tak, a v podstatě jsem sem tam někde zahlédla něco zajímavého, co mě zaujalo, přečetla jsem si o tom a řekla si, že to zkusím. Největší boom začal, když jsem navázala spolupráce a našla jsem knižního parťáka v podobě mojí kolegyně z práce. Ta je úplně jiná sféra, protože pro ni není problém přečíst i přes 150 knih ročně (pro mě absolutně nepochopitelné číslo). Ale zpátky, prostě brala jsem to jako koníček a něco, co zabralo pár minut týdně. Se spolupracemi jsem nově objevenému světu naprosto propadla a začala se mu více věnovat.

Snažila jsem se neustále zlepšovat blog a obcházela jsem své blogerské oblíbence, od kterých jsem čerpala nápady, inspiraci a hlavně jsem nacházela spoustu dalších skvělých knih. Časem se to začalo tak kupit, že vlastně nyní sleduji dění okolo knih denně. Pořád visím na netu a něco hledám, přidávám knihy na seznam nebo pro změnu něco mažu. Počty knih narůstají do závratných výšin a už teď je mi jasné, že jeden život na přečtení všech mých vyhlídnutých kousků mi prostě stačit nebude.

Marně hledám smysl v tom, jestli to má cenu, jestli je to stále zábava. Ale když na pár dní vypadnu z tohoto šíleného kola, přijdu o spoustu informací. A je vidět, že to nezmáhá jenom mě, ale i další lidi. Neustále vidím, jak blogeři, kteří mě 'doprovázeli' na počátku pomalu ustávají ve své činnosti nebo úplně zmizí a věnují se spíše reálnému světu, než tomu našemu únikovému... Na jejich místa nastupují nový nadšenci, kteří kolikrát naší 'komunitě' dělají jen ostudu, protože v tom vidí akorát recenzní knihy zdarma nebo vůbec neví co to je český jazyk.

Sama se občas divím, že jsem ještě vydržela a snažím se věnovat knihám, i když to rozhodně není jako dřív. Už je to částečně i povinnost, ne jen zábava. Problémem je i to, že když jsem se do toho všeho pouštěla, neměla jsem ani potuchy, že knižní svět je tak rozsáhlý a ročně se vydá tolik dalších kousků (a především ty nekonečné knižní série!)... Neustále jsem nucena přemýšlet a sepisovat seznamy, aby mi něco neuniklo, ale i především kvůli tomu, abych si seřadila podle priority, co doma potřebuji a chci mít a co je spíše jen na prach a pro kochání očiček. Určitě to znáte i vy ostatní, že vás zaujme kniha po vizuální stránce a pak to vydržte a nekupte ji :-) Navíc, já jsem ten typ člověka, co mu nestačí všechno si jen půjčovat v knihovně, jak bylo hezky řečeno, jsem prostě hamoun, co chce toho mít hodně. Ale kde brát pořád ty peníze a čas? Kolik knih ročně si pořídit, abych byla v očích ostatních normální, a abych to jen nestřádala do polic? Drásá mi to srdce, když vím, že si nemůžu dovolit mít všechno, co se mi líbí. Nebo že kvůli práci ani kolikrát nezbyde čas a energie, abych stihla tolik knih, kolik si naplánuji.

Může se vám to zdát jako stále dokola omílané téma, ale myslím, že se to může týkat více lidí. Navíc občas to každý z nás potřebuje nějakým způsobem ventilovat ven a já toho využiji právě v článku... Přiznávám, že jsem knihomol, blázen a nemocný člověk, který už ztratil tu hranici normálnosti a úplně se ztratil v tom vysněném světě :-) Nikdy by mě nenapadlo, že i na knihách si může člověk vypěstovat totální závislost... A tak mi nezbývá než se v tom dále utápět, než mi dojdou síly úplně...


Pokud vás článek zaujal, můžete sdílet

Lucy Lillianne
V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

8 komentářů:

  1. Skvělý článek - úplně si mi připomněla mě samotnou, kdy jsem o tom taky přemýšlela. Do blogování jsem šla jako do koníčku, který přinesl s pravidelnými čtenáři povinnosti. Občas mám taky chuť můj blog pověsit na hřebík, ale potom něco napíšu a jsem ráda, kolik lidí se v tom vidí taky, nebo se jim to prostě líbí. Zase si ale dávám od práce na blogu pauzy a dělám jen to, co vážně chci, aby na tom blogu bylo. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Sice je to stále omílané téma, ale názorů není nikdy dost. Abych pravdu řekla, když jsem já našla cestu ke knihám, byla jsem na tom podobně. Deset za rok a dost. Co se ale blogu týče, tam se lišíme. Já vím, že hodně lidí to tak dneska vnímá, ale já se pořád ještě snažím nemít blog jednostranně zaměřený, nezapadnout mezi ty stovky knižních blogů, co tu dneska všude jsou. A to hned z několika důvodů, které zmiňuješ: Zaprvé to nechci brát jako povinnost (viz má neaktivita poslední měsíc) a zadruhé to nechci dělat pro peníze, pro věci zdarma - jak jsi řekla, nechci patřit mezi ty, co nám dělají ostudu. Neříkám, že mě sem tam nějaká spolupráce nepotěší (koho taky ne), ale není to můj hlavní cíl. Pořád ještě ne.
    Obecně se snažím tohle všechno ventilovat, ale přiznejme si to otevřeně, člověk může být závislý prakticky na čemkoliv. V mém případě to nejsou přímo knihy, ale blog samotný. A právě proto je občas potřeba dát si pauzu.
    Nevím, jestli jsem mluvila úplně k tématu, ale to je vedlejší - všechno podstatné jsi už sepsala ty a já se nerada opakuji :)

    OdpovědětVymazat
  3. Hezky napsané. Já čtu knihy už odmalička, ale poslední dobou čtu čím dál tím víc a jsem na nich závislá. Všichni ve třídě si ze mě dělají legraci, když jedeme na školní výlet a já vždycky skončím v knihkupectví a odnáším si novou knihu. Diví se, proč nechodím ven, na diskotéky, ale raději jsem zavřená doma s knihou. Někdy se ptám sama sebe, co mi to vlastně dává? Ale moc dobře vím, že bych se bez knih neobešla. Jsou součástí mého života. Kupuji si nové knihy, čtu nové knihy, přečtené knihy prodávám nebo vyměňuji. Čtu recenze, píšu si seznamy knih, které musím přečíst/koupit, začala jsem psát recenze. Jsem prostě knihomol a tuhle nálepku budu mít už do konce svého života a vůbec se za ni nestydím! ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem knihomol a nez abych utracela penize za aktivitu venku, jako casto chodit nekam sednout, kino a dalsi zabavu, radeji si koupim knihu a jsem sama :-P

      Vymazat
  4. Taky mám pocit, že když se jeden den nějak nevěnuji knižnímu světu, něco mi uteče. Prostě závislost jak vyšitá :)) A dost často mi ten reálný svět tak nějak uniká a není to dobře. Ale co s tím? Je to těžké. Dost často přemýšlím o tom, že přece nelze žít jen knihami. Jenže když mě to tak baví :) Začarovaný kruh...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. souhlasim, neni to sranda, nekomu by mohlo pripadat, ze to neni mozne, ale je to tak...

      Vymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho, často vykouzlí úsměv na tváři a rozhodně potěší. Děkuji každému, kdo pro mě ztratí pár vteřin života :-)




@lucylillianne