13 května, 2017

Pátek je pryč a tím pádem mám za sebou i Svět knihy. V tomto článku vám sepíšu, co všechno jsem za celý den zažila a co jsem si odvezla. Předem upozorním, že navzdory mému předsevzetí, jsem hned z počátku začala tahat kupy knih, takže jsem neměla volné ruce na focení. Navíc na to ani moc nejsem, takže použiji některé fotky z jiných zdrojů, ty vám tu samozřejmě i uvedu, tak snad to nebude problém...

Ráno jsem vyjížděla chvíli před sedmou, ideální doba, abych nemusela příliš brzy vstávat. Cesta probíhala v pohodě, dokonce jsem svoji první samostatnou cestu vlakem zvládla výborně. Rozumějte, vždycky mi bylo milejší (a jednoduší) cestovat busem. Když jsem dojela do Prahy, bylo to trošku složitější. Došla jsem totiž do haly a chtěla si koupit jízdenku. Jenže jsem si nedokázala poradit a vybrat správný tarif, byly tam dva ceníky a já byla v koncích. Tak jsem tam stála a dumala, přišla ke mně paní a taky nevěděla. Takže jsme to spolu tak nějak vykoumaly a bylo to. Najít tramvaj a dopravit se na místo už bylo lehké.

Před výstavištěm jsem se zhrozila typické fronty na lístky. Naštěstí to šlo rychle a po pár minutách jsem byla na řadě. Výměnou poukázku od nakladatelství Presco Group jsem vyměnila za vstupenku a hurá dovnitř. Všech těch stánků venku jsem si moc nevšímala, i když to byla 'novinka' oproti loňskému roku, kdy jich tam tolik rozhodně nebylo. Šla jsem ke vchodu pro čestné hosty a byla donucena si olepit ruku modrou páskou :-)

Výstaviště (foto: facebook stránky Svět knihy Praha)

Díky kolapsu s jízdenkami jsem dorazila chvíli po desáté, takže jsem ihned zamířila na besedu, která už byla v plném proudu. Jako první mě čekal program s autory Epochy Terezou Matouškovou a Oskarem Fuchsem. Po besedě následovala autogramiáda. Nakladatelství Epocha mě dokonce na jedné z mnoha fotografií zdokumentovalo, na fotce můžete vidět jak vytahuji hromádku knih, jak moje, tak kousky do soutěže :-) Následovala malá pauzička na pokec s Pavlou Lžičařovou a nákup knih. Jako další jsem měla besedu s dalšími čtyřmi autory Epochy. A po ní opět podepisování - tam jsem si vyhledala už jen pana Pecinovského. Kdybych si měla kvůli každému podpisu autora kupovat knihu (a jak ráda bych to udělala), byla bych brzy zruinovaná :-)


Beseda s autory nakladatelství Epocha (foto: facebook stránky Epochy)


Autogramiáda Oskara Fuchse a Terezy Matouškové (foto: facebook stránky Epochy)

Autogramiáda Oskara Fuchse a Terezy Matouškové a moje maličkost (foto: facebook stránky Epochy)

Pak jsem se na radu Ells vydala na obchůzku Euromedie, abych trochu provětrala jejich výprodeje. Odtud jsem si odnesla nejvíc knih z celého veletrhu. Totiž, když stojí kniha 49,-, tak to neberte, že... Po této době, tedy asi kolem jedné, byl nejvyšší čas na pauzu. Hodila jsem do sebe svačinu, chvíli poseděla, dala odpočinout zádům a rukám :-D Tašky začaly být poněkud těžké. Pak už mi zbyl víceméně volný čas na to, abych obešla zbytek veletrhu. Posbírala jsem tuny edičních plánů, koupila ještě pár knih. Při jedné zastávce vyplnila dotazník pro Knihy Dobrovský a dostala za to propisku :-P

Během veletrhu jsem potkala tři blogerky. První byla Andrea (GiraffeAndy) z blogu Nejen knižní blog. U ní se mi podařilo vyhrát v soutěži knihu, takže jsme si ji předaly osobně. Pak samozřejmě Ells (Svět nadpřirozena), tu jsem potkala několikrát :-) a Terku Z novinářského deníčku - obě dostaly pár záložek, které si vybraly... Snad se líbí. A snad jste se mě nelekly, já na živo nejsem tak hovorná jako na internetu :-)

Poslední zastávkou byl stánek Presco Group. Šla jsem především poděkovat za lístek, který mi darovali. Trošku jsme pokecaly s paní Švorcovou. A navíc jsem dostala dárkovou taštičku, jak bylo dobře nazváno, první pomoci a rovnou nové omalovánky, které určitě co nejdříve zrecenzuji. Moc mile mě překvapila, protože to bylo poprvé, co se mnou vlastně některá spolupráce takhle jednala. Nikdy jsem neměla možnost vstupu zdarma či dostat nějaký balíček nebo něco podobného. Takže tímto moc děkuji, opravdu si toho vážím :-)

No a kolem třetí hodiny, kdy už moje ruce nezvládaly tu váhu tašek, a navíc díky absolutně vydýchanému prostoru, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas jít. Mít nosiče, který by mi pomohl, asi bych ještě hodinku zvážila, ale takhle to bohatě stačilo. A když se už uvolnilo místo ve vlaku, bylo zbytečné to odkládat. Bohužel jsem to ale měla nadoraz, takže jsem si nestihla koupit cukrovou vatu před vchodem. Samozřejmě jsem si zapomněla při příjezdu koupit dvě jízdenky, měla jsem jen jednu, tak nastaly patálie se sháněním další. Na to jsem nebyla připravená. Ani na to, že se nedá koupit u řidiče tramvaje. U nás ve městě jsem v tomhle ohledu zvyklá na trochu jinou úroveň MHD... Vlak jsem naštěstí tak tak stihla a před čtvrtou už frčela hezky domů.


Výstaviště (foto: facebook stránky Svět knihy Praha)

Celý den jsem si opravdu užila. Rozhodně to pro mě bylo lepší než loni, kdy jsem jela poprvé a pořádně si nedokázala rozvrhnout plány. Zvládla jsem toho hodně, alespoň z mého úhlu pohledu, určitě tam bylo více zajímavých věcí, které se daly podniknout. Ale asi si to člověk užije více, když nejede sám a má vedle sebe dalšího ztřeštěného knižního parťáka. Jediné, co mě mrzelo, tak to, že jsem nemohla potkat více blogerů, ale třeba si to vynahradíme na Humbooku, kam asi na podzim pojedu :-) Tak uvidíme... Víc už vás nebudu zdržoval, doufám, že jste si to užili přinejmenším stejně jako já. Dál už vám ukážu jen to, co jsem celý den tahala s sebou :-D


Co jsem dotáhla domů...

Celá kupa, když jsem ji vytáhla z batohu a igelitek. Docela šílenost... Musela jsem to rozložit na postel, protože jedině tam jsem měla tolik místa...


Vstupenka, slevový kupon do Dobrovského a magnetické záložky. Letos se mi nepodařilo sesbírat tolik kuponů jako loni. Nějak jsem nenarazila na ty správné osoby asi, nebo to bylo i tím, že byl pátek a ne sobota...


 Čtyři knížky z výprodeje pro mamku, aby si dala znovu sbírku tohoto autora dohromady...


Já jsem si ve výprodeji zase nahrabala tyto čtyři kousky - sice jsem je na seznamu původně neměla, ale znám je a za ty peníze je tam nechat by byl hřích... Vzala bych mnohem víc, ale nebylo to v mým silách.


Samozřejmě už od rána jsem celou cestu vezla těchto šest kniha a to kvůli autogramiádě. Tu jsem úspěšně absolvovala, tak mám radost, že ta námaha nebyla zbytečná :-) Díky moc autorům...


Kdo je kdo - kniha, která mě hodně zajímala a moc jsem ji chtěla. Jaké bylo překvapení, když jsem ji nedávno vyhrála v soutěži. S GiraffeAndy jsme se domluvily na osobním předání, takže to byla úplně první kniha na veletrhu :-D A Naslouchač, ten přišel tak nějak sám. Vzhledem k tomu, že už se chystá pokračování, musela jsem si ho pořídit domů papírově...


Tady mám jednu knížku o chilli pro bráchu, nic lepšího jsem pro něj nevymyslela :-P Dále můžete vidět Areston, který byl plánovaný kvůli podpisu (také děkuji) a ještě jednu knihu od pana Pecinovského, kterého měli ve slevě za třicet.


Tady už můžete vidět tu horu edičáků, kterou jsem nasbírala všude, kde se dalo. Procházet to budu snad měsíc :-D



No a nakonec překvapení od Presco Group. Moc milé, opravdu. Dostala jsem nové omalovánky, které mám v plánu určitě zrecenzovat, tak jako ty předchozí. A taštičku první pomoci. Tu jsem nakonec použila až doma, ale byla jsem tak hotová, že Cola opravdu bodla. Ještě jednou děkuji .-)





 No a nakonec můj modrý štítek na ruce.... :-P



Koupené
  • Made in Sweden
  • Zapomenuté dítě
  • Odpusťte mi, váš Leonard
  • Svědek
  • Naslouchač
  • Areston
  • Probuď se, armádo!

Na recenzi
  • Kráska a zvíře (omalovánky)

Vyhraná z blogerské soutěže
  • Kdo je kdo ve světě stínů



Sdílení článku:
Sdílet emailem Sdílet gmailem Sdílet Facebookem Sdílet Googlem Plus Sdílet Twitterem Sdílet Pinterestem Sdílet Tumblrem Sdílet Bloggerem Sdílet Wordpressem Sdílet whatsappem

Autorka článku:

Lucy Lillianne V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Nicméně největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

11 komentářů:

  1. Moc pěkný článek, je vidět, že sis to užila. Taky jsem se zastavila pozdravit Presco Group a bylo to moc milé setkání :) Ať se knihy líbí a nosič by byl vážně dobrý :)

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem tam byla v pátek, škoda, že jsem tě tam nikde nezahlédla. Jinak souhlasím, že Presco Group bylo velmi milé překvapení, dáreček jsem ani trochu nečekala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. skoda no, ja ani nedavam na net moc fotek, takze kdyz me nekdo pozna, je to zazrak :-) letos me prekvapila prave Terka, ze me poznala jako prvni :-) a to jsem nemela vizitku

      Vymazat
  3. Teda, jsi fakt dobrá, že jsi takovou nálož sama odtáhla, ale já to chápu, do jednoho antikvariátu jezdím s taškou z Ikey :) Já byla už ve čtvrtek, nemám moc ráda davy. Musela jsem se zasmát, jak jsi psala, že na živo nejsi tak hovorná jako na internetu, to mám přesně taky tak :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ja prave jela v patek kvuli programu, letos jsem nechtela jet jen jakoby do obchodaku na nakupy :-)

      Vymazat
  4. Závist, závist a závist. Nejen knihy, doplňky a omalovánky, ale závidím ti i to, žes vůbec na SK byla. Ale hlavně, že sis to užila a přinesla si mnoho knih :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky jsem se kvuli tomu musela tak premahat :-D jet sama bylo docela tezky... :-P

      Vymazat
    2. Přesně! Kdyby byl v tomhle městě na konci světa někdo, kdo by jel se mnou, neváhala bych.

      Vymazat
  5. Hezké kousky :) Já jsem byla ten šťastlivec a měla jsem nosiče, takže to bylo super :)

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho a často vykouzlí úsměv a potěší. Děkuji každému, kdo kvůli mě ztratí pár vteřin života :-)