26 září, 2017

Císařovy čepele

úterý, září 26, 2017 8 komentářů

Když jsem poprvé uviděla Císařovy čepele, nadchla jsem se naprosto pro obálku. Hledala jsem si tedy informaci o obsahu a ta slibovala vcelku zajímavou klasickou fantasy. Ale pravdou byl spíše opak. V knize jsem zoufale postrádala mapu, jelikož autor zmiňoval tolik míst, že jsem se v tom opravdu hodně plácala. V mnoha momentech jsem si absolutně nemohla vzpomenout, o co se vlastně jednalo, kde se to nacházelo a podobně. Potíže mi taky trochu dělala některá jména, která se těžko četla, takže jak si dokážete představit, a někteří možná znají z vlastní zkušenosti, prostě jsem si je komolila po svém :-)
 
Dalším mínusem pro mě bylo přeskakování mezi třemi hlavními hrdiny, dětmi mrtvého císaře. Tady mi pro změnu chybělo, že na začátku každé kapitoly chybělo jméno, nebo cokoli, co by naznačilo, ke komu jsem přeskočila. Takže jsem musela prostě začít číst, abych zjistila, ke komu jsem najednou byla posunuta. Docela zmatky, pokud se stalo, že na první stránce kapitoly, nebylo zmíněno žádné jméno, ale jen děj s popisy.

Co se týče obsahu knihy, samotný příběh se mi velmi líbil. Tím chci říct nápad a děj. O co tam vlastně šlo a v co to vyústilo. Na to, kolik knih jsem přečetla, tak mi příběh připadal vcelku nápaditý a originální. Ale to bohužel ještě neznamená úspěch. Postavy byly hodně podobné, především povahově, takže jsem měla pocit, jakoby existovaly pouze dva tábory lidí. Na jedné straně normální lidé logicky uvažující a bránící spravedlnost a na druhé straně tupci bez svědomí. Nějaká větší pestrost se tu bohužel neobjevila.

Ale jak už jsem psala, příběh není všechno a knihu obvykle nezachrání. Co mě na knize štvalo, tak to byl styl. Naprosto nudný a nezáživný, plný popisů. Dlouhý text, protahovaný někdy až k neunesení, byl kolikrát naprosto zbytečný. Navíc většinu knihy se řeší výcvik dvou bratrů, každý je někde jinde a dostává jiný dril a to mě nudilo asi nejvíc. Proto se prostě na plnou pusu přiznám, že se mi podařilo u knihy usnout tolikrát, kolikrát se mi ještě u žádné nestalo. Těch víc jak čtyři sta stran pro mě bylo tedy docela slušným utrpením.

Nejlepší byly poslední stránky, asi závěrečná osmdesátka, kdy se konečně dělo něco natolik zajímavého, že jsem to dokázala přečíst na jeden zátah. To bohužel ale můj celkový dojem nedokázalo opravit. Tím pádem si nejsem jistá, kdy se pustím do druhého dílu, který na mě čeká doma a zda vůbec budu kupovat díl třetí. Kniha mě opravdu hodně zklamala, přesto, když se podívám na nejrůznější databáze, tak má neskutečně vysoké hodnocení. A tomu prostě nerozumím. Fantasy příběh by měl být poutavý od začátku až do konce a ne až na úplný závěr. Možná měly kapitoly více přeskakovat a k některým detailům se vracet pomocí vzpomínek, nebo něco takového. Ale tohle opravdu nešlo. Nejraději bych dala dvě a půl hvězdičky, protože to není na dvě, ale dám tedy horší tři. Pokud do knihy půjdete, nic si od toho neslibujte, ne tolik jako já, a možná vás to bude bavit...


V hlavě mu bušilo a každý dech jako by mu protahoval plícemi štěrk. Takže ty tmavé stíny, co kolem něho kroužily na mořském dně, nebyly žraloci.

Informace o knize

Název knihy:
Originální název:
Série:
Pořadí v sérii:
Autor:
Překlad:
Žánr:
Rok vydání:
Počet stran:
Nakladatelství:
ISBN:
Císařovy čepele
The Emperor´s Blades
Kronika Netesaného trůnu
1
Hana Vlčinská
Fantasy
2014 originál/ 2016 překlad
448
Fantom Print
978-80-7398-357-4

Anotace Databazeknih.cz:
První kniha epické fantasy o intrikách a říši, pro příznivce George R. R. Martina a Douglase Hulicka. Kruh se uzavírá. Sázky jsou vysoko. A staré pravdy znovu ožijí… Císař byl zavražděn a ponechal císařství Annurian ve zmatku. Jeho potomci teď musí pohřbít žal a připravit se k odhalení spiknutí. Císařova syna Valyna, který prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše, zastihne zpráva daleko za mořem. Očekává potíže, ale po několika „nehodách“ a po varování umírajícího vojáka si uvědomí, že je v nebezpečí i jeho život. Než však může podniknout jakoukoliv akci, musí přežít žoldnéřskou brutální závěrečnou iniciaci. Mezitím císařova dcera, ministryně Adare, pronásleduje otcova vraha přímo v sídelním městě. Dvorská politika jí může být osudnou, touží však po spravedlnosti. A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Tam nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha a Kaden to musí zvládnout, aby získal jejich pradávnou moc. Když dorazí císařská delegace, umí už dost, aby dokázal vycítit zlé úmysly. Bude mu to však stačit k přežití, až se dají do pohybu dlouho skryté síly?
Kaden měl pocit, jako by spadl z velké výšky. Jeho mysl se divoce kutálela, pokoušela se zachytit něčeho pevného, známého.

Ukázka z knihy




Informace o autorovi

Databazeknih.cz:
https://www.databazeknih.cz/images/80_/80940/brian-staveley-I5S-80940.jpg 
Brian Staveley učí literaturu, náboženství, historii a filozofii, což ovlivňuje jeho romány a je držitelem titulu MA v oboru tvůrčího psaní na bostonské univerzitě. Pracuje jako redaktor v Antilever Press a publikoval svou poezii a eseje, které vyšly i v elektronické podobě. Žije ve Vermontu s manželkou a synem a svůj čas dělí mezi běžecké túry, štípání dříví a psaní.

Zdroje obrázků: google.com, databazeknih.cz nebo vlastní výroba (úpravy obrázků a focení) 




Sdílení článku:
Sdílet emailem Sdílet gmailem Sdílet Facebookem Sdílet Googlem Plus Sdílet Twitterem Sdílet Pinterestem Sdílet Tumblrem Sdílet Bloggerem Sdílet Wordpressem Sdílet whatsappem

Autorka článku:

Lucy Lillianne V posledních letech jsem neskutečně podlehla knihám. Nejen jejich čtení, blogování o nich, ale i nakupování. Ráda si rozšiřuji knihovničku a velice mě mrzí, když vidím tolik knih, které nemohu mít. Přesto jsem ráda za každý kousek, který se mi dostane do rukou. Nicméně největší radost mi dělají žánry fantasy a sci-fi, v poslední době hodně ujíždím na apokalyptických a dystopických knihách a když si potřebuji odpočinout, často sáhnu po nějakém thrilleru nebo jiné napínavé četbě... Samozřejmě nepohrdnu ani lehčí četbou. Nejméně mě lákají romantické knihy, i když i tam občas dojde k nějaké výjimce. Doufám, že čtení mě bude bavit ještě dlouho, protože můj seznam je téměř nekonečný... :-)

8 komentářů:

  1. Já se musím lehce usmívat, protože právě styl psaní je to, co autor opravdu dokázal na jedničku s hvězdičkou. Dokázal popsat něco tak neskutečně a čtivě. S přeskakování mezi postavami jsem problém neměla ale s tou mapou a neskutečným množstvím chyb ano. Nicméně ve dvojce už mapa je, i když nepřeložená :D ... a Dvojka pro mě byla docela zklamáním.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no já jsem si všimla, že ty fantasy mámo obvykle opačně :-D

      Vymazat
  2. Tož tady se neshodneme. :D Ale to je holt lidské, každého baví něco jiného. Já byla nadšená, Brian rozhodně ví, jak psát fantasy.

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkná recenze :) Škoda, že ti kniha úplně nesedla, já z ní byla absolutně nadšená :) Ono těch epickch fantasy je málo a když se najde nějaká dobrá, skáču radostí :) Ale je pravda, že těch popisů a jmen tam bylo hodně a mapa by se mi taky líbila :) Ale na guláš jmen a událostí jsem zvyklá ze Hry o trůny :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hru o truny jsem vzdala u třetího dílu, to už prostě nešlo dál :-P

      Vymazat
  4. Přiznám se, že "Císařovi čepele" mě zatím moc nelákají..

    http://boook-planet.webnode.cz

    OdpovědětVymazat

Každý vzkaz pro mě znamená mnoho a často vykouzlí úsměv a potěší. Děkuji každému, kdo kvůli mě ztratí pár vteřin života :-)