Jarní dumání 2 - Knižní padouši

Projekt pořádá Syki. 

 

Milujeme a zároveň nenávidíme. Některé bychom uškrtili, nebo zabili pouhým pohledem, nad jinými bychom ronily krokodýlí slzy a dušovali se, že jsme už od začátku věděli, že v nich je přece jen kousíček dobra. Jaký je váš vztah ke knižním záporákům? Které máte nejradši a které naopak naprosto nesnášíte?

Tohle je opravdu těžké téma :-D Samozřejmě padouši jsou snad v každé druhé knize. A opravdu platí, že některé padouchy si dokáži oblíbit, i když v ději kladou spoustu překážek. Ale někteří záporáci jsou zase na druhou stranu otřesní a akorát mě rozčilují :-)



Záporáků je ale potřeba. Jinak by to nebylo ono a příběh by neměl žádný smysl. Dodávají tu správnou šťávu, atmosféru, napětí. Jsou důležití. Bez nich by to byl vždycky jen happy end a 'žili šťastně až navěky'.

Nedá se říct, že bych padouchy úplně nenáviděla. Spíš je snáším. Sem tam mi někteří opravdu lezou krkem... Například v sérii Nástroje smrti mě nejvíc samozřejmě štvali Valentýn a Sebastian. Protože to byli psychopati. Navíc, kdo by zbožňoval například takového Voldemorta nebo Saurona? Já určitě ne :-) Ale například takového Galbatorixe jsem snášela vcelku dobře. V podstatě jsem ho ani nějak nevnímala, protože moc prostoru v ději neměl. Po většinu série se o něm jen mluvilo. Takže jsem ho nebrala jako opravdového padoucha. A dál? Například ve Stmívání máte jako padouchy asi nevegetariánské upíry, a pozor, jen některé, nebo Volturi. Ale ti nebyli nijak hrůzostrašní. Další příklad docela 'milého' padoucha :-D Série Divergence, ta má jako padouchy lidstvo. A tak bych mohla pokračovat.

Padouši prostě do knih patří, rozhodně. Někdy se stane, že přestoupí na stranu dobra. A tím u čtenáře obvykle získají body navíc. Ale někdy se nezmění. A přesto asi nemám nějakého záporáka, kterého bych vyloženě nesnášela...